Značka CASLIN vznikla v 90. letech (více v sekci historie) a v současné době je spojena zejména s konferencí, která je až na výjimky pořádána s roční periodicitou. Je známá také ve spojitosti s označením Souborného katalogu provozovaném Národní knihovnou ČR. Tato webová stránka je věnována konferenci CASLIN, která je výjimečná zejména tím, že klade velký důraz na aktivní zapojení účastníků do programu konference, celého jejího průběhu a přípravy výstupů. Jsou využívány různé metody pro společné řešení otázek souvisejících s aktuálním tématem konference, které je voleno s ohledem na potřeby a nové výzvy, na něž se musí knihovny zaměřit.
TÉMA
Hackaton demokracie
Jakou roli v posílení společenského vnímání demokracie mohou hrát knihovny a jejich lidé?
POŘADATEL
Městská knihovna v Praze
TERMÍN
6. – 10. října 2025
MÍSTO
Aparthotel Svatý Vavřinec, Pec pod Sněžkou, Česká republika
webové stránky připravujeme
Začalo to vlastně úplně náhodou – která ovšem jak je obecně známo – přeje připraveným.
Andrew Lass, syn amerických novinářů, kteří i po roce 1948 zůstali v Praze, tu s nimi prožil své dětství a mládí až do vysokoškolských studií, která nedokončil, neboť normalizační režim celou rodinu v roce 1973 vyhostil. Tím mu velmi pravděpodobně zachránil život, protože krátce po usazení v USA mu byl odoperován nádor na páteři, bohužel ne zcela bez následků pro jeho pohyblivost. To mu nicméně nebránilo, aby hned v lednu 1990 vyrazil do Prahy za svými přáteli surrealisty a kolegy ze studií. Stav tehdejší Státní knihovny (krátce poté již opět Národní knihovny), kde jeden z nich – Jirka Polišenský – pracoval, jím otřásl, a tak hned po návratu začal plánovat, jak by se dalo pomoci.
Při další návštěvě v červnu 1990 jsme se s Andy Lassem, sociálním antropologem, seznámili v oddělení automatizace, kde jsme s týmem Bohdana Stoklasová, Lída Benešová, Lída Celbová a s dalšími rozvíjeli systém maks, ale hned jsme s ním našli společnou řeč. Dobře viděl technickou zaostalost a děsivou zanedbanost budov i knižních fondů, ale naproti tomu nadšení, alespoň některých. Začal hned organizovat pomoc, kterou za velmi striktních podmínek byla ochotna poskytnout Nadace Andrew W. Mellona. Na jaře 1991 přivezl do Prahy pod taktovkou Elizabeth Kennan, rektorky Mount Holyoke College a členky rady Council of Library Resources hvězdný tým: Jima Haase, šéfa CLR, šéfa rozvoje knižních fondů Kongresové knihovny a knihovní architekty manžele Hillierovy z Princetonu. Závěr návštěvy po kolokviu na zámku v Dobříši[1] vyzněl jednoznačně ve prospěch vytvoření sítě knihoven propojených tehdy začínajícím Internetem. Od počátku bylo jasné, že projekt musí mít dvě provázané složky: technickou a „lidskou“, správněji vzdělávací. Ta druhá se ukázala jako daleko vzdorovitější vůči každému pokusu o skutečně dělnou spolupráci.
Mellonova nadace měla podmínku, aby příjemcem grantu nebyla jediná knihovna, ale nejlépe konsorcium významných knihoven: to sice v Československu nebylo, ředitelé čtyř největších českých a slovenských knihoven: Národní knihovny ČR, Moravské zemské knihovny, Slovenskej národnej knižnice a Univerzitnej knižnice v Bratislave se však pravidelně scházeli. A tak jsme s Andym sepsali v kavárně Slavia na podzim 1991 Společný záměr čtyř ředitelů, který Mellonova nadace uznala jako dobrý základ pro předložení projektu, pro který jsem vymyslel vyslovitelné jméno Czech and Slovak Library Information Network, zkratkou CASLIN a nakreslil historizující logo. Toho podstatného, totiž sepsání projektu, se ujal Andy v Americe, zatímco my jsme mu z Česka i Slovenska posílali podklady. Už v září 1992 ale dostala skupinka českých a slovenských knihovníků cestovní grant, se kterým jsme navštívili během tří týdnů 24 knihoven a příbuzných institucí na východním pobřeží od Mount Holyoke v Massachussetts až po Chapel Hill v Severní Karolině včetně Kongresové knihovny, New York Public Library, digitalizačního a mikrofilmovacího centra v Bethlehemu v Pennsylvánii a mnoha dalších.
A pak už měly věci rychlý spád: v prosinci 1992 byl projekt ve výši 1,1 milionu dolarů přijat, v lednu 1993 byl po náročném řízení s pomocí „Létajícího Holanďana“ Johanna van Halma, bohužel již nežijícího konzultanta známého po Evropě i v zámoří, vybrán – pro teď již mezinárodní projekt – knihovní systém, v květnu byly podepsány smlouvy, v červenci dorazily testovací stroje, v září byl lokalizovaný (počeštěný a poslovenčený) systém předveden veřejnosti a naplno se rozběhly práce na převodu knihovních dat do nového prostředí. Na konci roku 1994 české ministerstvo kultury skutečně poskytlo přislíbený „matching grant“ 17,5 milionu Kč, který umožnil rozjet retrokonverzi. V téže době byly instalovány první webové servery a na začátku roku 1995 už běžel zkušební provoz ve všech čtyřech knihovnách, Moravská zemská převedla zpracování přírůstku do rutinního provozu jako první. V průběhu roku byly vytvořeny první webové stránky a odladěna (dnes komická) novinka: webové rozhraní pro přístup do katalogů. V září 1995 už Národní knihovna kompletně zpracovávala českou produkci v Alephu, včetně – tehdy ještě žádaného – tisku národní bibliografie pomocí TeXu. V lednu 1996 již všechny čtyři knihovny fungovaly v plném provozu, a tak mohl být původní projekt automatizace čtyř hlavních knihoven, jehož součástí byla také modernizace dvou reprografických středisek v národních knihovnách, z hlediska Mellonovy nadace v únoru 1996 úspěšně ukončen.
Mezi tím ale vznikaly pod záštitou projektu CASLIN další návazné projekty financované granty Mellonovy nadace: LINCA pro AV ČR (1994), KOLIN pro košické univerzity Pavla Jozefa Šafárika a Technickou a krajskou knihovnu (1995), MOLIN pro Masarykovu a Palackého univerzity a olomouckou Vědeckou knihovnu (1996) a konečně dva účelové projekty v české národní knihovně, jednak retrokonverze a digitalizace souborného katalogu a pak, po povodních 2002, konstrukce velké vakuové komory pro sušení a čištění vodou poničených dokumentů. Všechny granty za intensivní spolupráce českých a slovenských kolegů připravoval Andy. Ten je postupně předkládal Mellonově nadaci a po celou dobu je garantoval a řídil z Mount Holyoke College. Odtud také byly na základě přísně ověřovaných podkladů propláceny všechny faktury. Díky jeho práci původní grant Mellonovy nadace ve výši 1,1 milionu dolarů narostl na všechny projekty CASLIN dohromady na téměř tři a půl milionu dolarů.
Paralelně s dohadováním o technických záležitostech se rozběhla intenzivní komunikace na sladění národních standardů pro budování přístupového aparátu k fondu, a také pro ochrannou digitalizaci a mikrofilmování. Koordinace pravidel sice běžela už dávno, ale vize společného katalogu zrcadlícího jak české, tak slovenské fondy vyvolávala potřebu značné empatie na všech čtyřech stranách. Hlavními tahouny byla Bohdana Stoklasová na české a Miloš Kovačka a Anna Kucianová na straně slovenské. Všichni se sice dohodli na Angloamerických katalogizačních pravidlech a tehdy formátu UNIMARC (posléze nahrazeným MARC21), ale nebylo to snadné a interpretace se zcela jistě liší. To skupina pro mikrofilmování a digitalizaci, na slovenské straně Pavol Máťuš a na české Jiří Polišenský, se dohodla zcela jednoznačně a ještě dlouho po rozpadu republiky a snad doposud jede podle stejných pravidel. To je také významné „dědictví“ projektu CASLIN.
Druhá, vzdělávací linie byla podpořena grantem, který Andy dokázal získat od Pew Charitable Trust ve výši 200 tisíc dolarů a pomáhal ji organizovat opět Johan van Halm. Ten se k projektu dostal také vlastně náhodou: potkali jsme se na ELAGu v červnu 1992 v Ravenně, nevím, odkud věděl o projektu, který se teprve chystal. Ale měl vynikající přehled o knihovních systémech i organizacích, skvělé reference a zájem pomáhat. První tři semináře měly za cíl vysloveně manažerské vzdělávání se zaměřením na spolupráci v konsorciích, další dva se již zabývaly i provozními záležitostmi knihoven. Posledním plánovaným seminářem „Knižnice bez hraníc“ na Štrbském plese v květnu 1998 – tam byl mimochodem jedním z mluvčích doktorand z university v Gentu Herbert van de Sompel, budoucí hvězda knihovních technologií jako je SFX, OAI, bX či ORE – byly prostředky grantu vyčerpány. Účastníci se skoro začali rozcházet, když mi to nedalo a spolu s Vojtou Balíkem a Mirkem Bartoškem jsme prohlásili, že to tak přeci nenecháme, a že jedeme dál, peníze někde seženeme.
Tak se zrodily – už bez pomoci Pew grantu – „samoobslužné“ semináře CASLIN. Andymu se podařilo ještě vyškrábnout nějaké zbytky z Mellonova grantu, a tak měl první samoobslužný CASLIN 1999 o souborných katalozích opět hvězdné hosty: Sarah Thomas tehdy z Cornell University, Ole Husby z norského BIBSYSu a Cliff Lynch hlavní architekt souborného katalogu University of California; tým doplnila energická knihovnice z Andyho Mount Holyoke College Susan Perry. Na tomto semináři se také zrodil efektivní formát pro hledání konsensu v konfliktních situacích: v takzvaném akváriu sedí protagonisté protichůdných názorů a nejprve mezi sebou a poté s účastí auditoria obhajují své pojetí nadhozeného tématu. Moderátor usměrňuje a zaznamenává vývoj debaty často vedoucí ke sblížení postojů. Tradici zahraničních hostů jsme přerušili až v roce 2013, kdy jsme téma semináře „modely a metody spolupráce“ začali řešit metodou Scenario planning původně vzniklou na půdě firmy SHELL, kterou Andy přivezl po svém zážitku člena manažerského týmu pro budoucí rozvoj firem FIAT a FORD v devadesátých letech. Ta je – výrazně rozpracovaná – doposud nosným nástrojem zvládání tématu.
Martin Svoboda za přispění Andy Lasse, duben 2019
Další čtení:
[1] Tam některý z Američanů poznamenal, že sice nerozumí česky, ale všiml si, že velmi často zaslechne slovo „problém“. V duchu poloprázdné-poloplné sklenice prohlásil, že se na každý problém máme raději dívat jako na „challenge“ a „opportunity“ něco změnit. Někteří se tím dodnes snaží řídit.
